Básničky, pohádky, říkanky

Hajej, zítra jdeš do školy

Hezky hajej, hezky spi,
o berušce třeba sni.

O louce a sedmikrásce,
o princezně zlatovlásce.

O princi na bílém koni,
o růži co sladce voní.

O sluníčku co krásně hřeje,
o větru co duje, věje.

O školce co skončila,
o škole co začíná!

Sladké usínání

Je to sladké jako lízátko,
je to hebké, heboučké jako jehňátko.
Je to jako loďka na klidném moři,
je to jako ohýnek co si jen tak hoří,
a tvoje očička se do něj noří.

Pomalu usínáš a je ti tak sledce a hebce,
už skoro spíš a nic už se ti nechce.
Chceš se jen pohupovat na moři,
a koukat až ohýnek dohoří,
a počítat si jen tak plamínky
a myslet na náruč svojí maminky.

Pomalu usínáš, je ti tak hebce,
vcházíš do světa snů a her
a jinam už se ti teď nechce.
Mají tam hračky, co jinde nemají,
a jedí tam tunu jídel, co se jich žádný nikdy nenají.
Mají tam sovy co létají pozpátku,
a princeznu na zlatém selátku.

A cukrovou vatu co nemá konce,
a pohádky tam nemají zvonce.
a i kdyby měly, a dveře měly místo klik uši,
je to jen sen a spinkání ti sluší.

Pohádkový houbový les

V pohádkovém lese rostou hříbky i na kmenech stromů. Sázejí je tam skřítci, aby se houbaři nemuseli k houbám ohýbat. Skřítci Houbovníčci mají čepičky jako kloboučky hub. Skřítek Hříbáček má klobouček hnědý a pěkně zakulacený jako hříbeček. Jeho kamarádíček je skřítek Lišáček, který má krásně svítivě žlutý klobouček a patří mezi ty skřítky, které můžete koutkem oka zahlédnout, když děláte že se vlastně koukáte úplně jinam.

Podobně můžete mít štěstí na skřítka Křemenáčka s červenou čepičkou, která se zasvítí na sluníčku u kraje lese, když už už myslíte, že vidíte houbu, a hele, když přijdete blíž, žádná tam není. No na to byste vsadili i vlastní boty, že tam ještě před chvílí byla! Jo tak to jste měli vlastně štěstí vidět skřítka Křemenáčka.

Inu a co se stane když se potáká skřítek Hříbáček se skřítkem Hořčákem? No tak to je pěkná mela! Přetahují se o hříbečky, Hořčák tvrdí, že to je jeho houba, a Hříbáček zase že jeho. Když je někdy uvidíte takhle se hádat o houbu, víte co, poraďte jim, ať si oba líznou kloboučku, a hned zjistí jestli je to Hořčákův hříbek nebo Hříbáčkův hříbeček.

Opravdu mooc vznešený skřítek je Bedláček, je nejvyšší ze všech skřítků, má velký přehled o dění v pohádkovém lese a také má jeden z největších kloboučků ze všech. Krásný bělavý klobouk s širokým okrajem. Sluníčko ho jen tak nezaskočí.

Na noc chodí houboví skřítci spinkat pod kořeny stromů, mají tam své domečky. Než jdou spát, sundají si svoje kloboučky a hup do postýlky. Ráno vstávají brzy, a hupky dupky běží najít nově vyrostlé houbičky. Některé zákeřně poschovávají před nenechavými houbaři a jiné popřesazují na ta nejviditelnější místa - třeba doprostřed cesty nebo na kořeny stromů, na pařezy nebo hned na kraj lesa. Hříbáček rád sází hříbečky do zeleného mechu, a pak se raduje, když je tam najdete. Nejvíc práce mají skřítci po dešti, kdy houby rostou jako z vody. Houbičky mají mokré lesklé kloboučky, takže i ty nejlépe schované houbičky můžete najít a skřítci se jen chytají za hlavičky a běhají kolem stromů. Ale co, je po dešti, a ráno zase vyrostou další nové houbičky.

Až příště půjdete do lesa, jestli pak uvidíte houbového skřítka?
A zakukala kukačka, že pohádky je konec, neměla sice zvonec, ale kukačka je kukačka a ta se musí poslouchat. Slyšíte jí? Zamávejte teď skřítkům a příště v lese dávejte dobrý pozor, jestli poznáte houbové skřítky podle kloboučků. Je to Hříbáček, Křemenáček nebo Lišáček?

Honzík a myška

- básnička pro menší děti nebo doplňovačka s nácvikem pravopisu pro školáky
 
Z barevného p-tlíčku,
loví Jeník kuličku.
Honzík díru hloub-
a je plný chloub-,
Nač je p-šný? Na novou,
skleněnku svou duhovou.

"Podívej se z blí-ka",
mrknul na Mat-ska.
Do mělkého dol-čku,
cvrnkl Honzík kul-čku.
Kulička se zalekla,
z rovné dráh- utekla.
Utíká pryč od dolíku,
Jendovi zm-zela v mžiku.
Jinou díru v-brala,
celá se v ní schovala.

Kdo ji našel? Malá m-ška.
V díře byla její spí-ka.
Sl-ší Honzu plakat-,
kdy- smutný pláč sl-ší,
tak se musí v-dati,
ze své díry m-ší.

Jen se koukni Jeníčku,
našla jsem tvou kuličku.
Honzík velmi šťastný byl,
o svůj sýr se podělil.
A tak m-ška malá,
moc si pochutnala.